To znamená, že účastníci už mají nějakou zkušenost a že se vydrží pohybovat v přírodě vlastní silou po tři dny. V listopadovém sychravém a chladném počasí to není úplně legrace. Zvláště, když nesete veškerou výbavu (stany, spacáky, jídlo i pití na tři dny). 

Sobotní trasa byla hodně náročná. Celou cestu po hřebenech nás provázel vítr, drobný déšť a z výhledů, na které jsme se těšili, nebylo nic. Odměnou ale byla neděle, kdy se vyčasilo a my se kochali barvami podzimu v okolí Papajského sedla a Makyty. Mohli jsme si vybrat, zda půjdeme Českem, nebo Slovenskem. Turistickou značku skoro celou cestu protínají hraniční patníky. Výstupy na vrcholy kolem 1 000 m. n. m. nám sice daly zabrat, bahno a louže na každém kroku se podepsaly na našem oblečení a hlavně botách, ale podzimní sluníčko nám dodalo potřebnou energii.

Poslední den nás vedl kolem Pulčínských skal do Horní Lidče. Stoupali a klesali jsme ostošest, ostatně jako každý den. Celkové skóre nastoupených výškových metrů je úctyhodných 1 340 m. A délka expediční trasy? Přes 50 km!

Děkujeme našim dofákům Barče, Tondovi, Simče a Víťovi za vytrvalost, odolnost a vysoké nasazení. Expedici tedy mají splněnou, a až dokončí další části programu (sport, talent a dobrovolnictví), mohou se těšit na prestižní stříbrný certifikát této mezinárodní ceny.