Po úvodním slově vyučujících jsme společně zhlédli film Vyvlastnění, který navodil atmosféru let dávno minulých. Po něm všichni bedlivě naslouchali vyprávění pana Černého, disidenta a signatáře Charty 77. Tento vitální pětaosmdesátiletý muž líčil své zážitky z dětských let, avšak také z neradostného období minulého režimu, který ho perzekvoval za jeho odlišné názory.

Pan Černý se také nebál odpovídat na otázky našich studentek a studentů. Rozvinula se krásná a obohacující diskuze, která mnohé z nás dovedla k zamyšlení, zda je svoboda a demokracie samozřejmostí.

Domnívám se, že naše společně strávené odpoledne mělo smysl. Protože mnozí z nás zapomínají, že svoboda a demokracie nebyla vždy samozřejmostí. O tyto dvě výsady je třeba pečovat. Lidé, kteří prožili komunistické bezpráví, odchází a lidská paměť je ošidná.