Jsou tu neskutečně milí lidé. Slovo ‚lovely‘ zde uslyšíte na každém rohu, ať už je řeč o čemkoliv. Jenom stačí jít po ulici a každý se na vás usmívá, zdraví vás. Jeden pán, i když volal, tak na chvíli odložil telefon, aby mě mohl pozdravit. Jen racci občas mohou být trochu drzejší. 

Bylo krásné počasí, tak akorát na procházku po útesech poloostrova Howth. Než jsem se vydala na 15km procházku, zašla jsem si do takeaway fish & chips. Sedla jsem si venku na lavičku a užívala si výhled na přístav a dobré jídlo. Tuto tradiční britskou/irskou specialitu si rád vychutná každý, i racek! Když vás jeden takový drzoun plácne křídlem po zádech a ukradne kousek vaší ryby, není to úplně nejkrásnější zážitek, ale kdo může říct, že má takovou zkušenost!

Být tu na stáži je ale ta největší zkušenost. Naučila jsem se zde spoustu nových věcí, u kterých věřím, že je využiji do života jak pracovního, tak soukromého.

Naučila jsem se velké trpělivosti. Už mě jen tak nevyvede z míry, když přijdu do práce a můj první úkol je restartovat počítač, protože zase nespolupracuje. Vy se tu ale spolupráci a komunikaci přiučíte více. Také soběstačnosti („nikdo za mě nevyžehlí“), domluvě („jakou barvu dnes dáme prát?“) a spolehlivosti („nemusíš si brát klíče, neboj, já ti otevřu, fakt!“).

Občas je ale potřeba i vydechnout, vyrazit na výlet, zajít si poslechnout tradiční irskou hudbu, dát si irskou snídani nebo vyzkoušet černý čaj s mlékem. I více různých příloh na jednom talíři není nápad k zahození!