Během tohoto setkání nás náš host seznámil se svou profesí a pověděl nám, jak se k povolání psychologa dostal. Vyprávěl nám o tom, co jeho práce obnáší, jak je někdy náročná, ale také jak ho naplňuje a baví. 

Jeho cesta k práci psychologa a terapeuta nebyla ze začátku přímočará a bylo velmi zajímavé vyslechnout si příběh, který zažil. Prošel několika zeměmi a profesemi, než si splnil sen vystudovat psychologii a pracovat jako terapeut.

Před naším setkáním jsme měli možnost položit hostovi otázky, které se týkaly jeho života a práce, ale i obecně psychologie, kterou letos probíráme v ZSV. Během besedy nám pak naše otázky pan Ulman zodpovídal. Dozvěděli jsme se třeba, jestli se psychologem může stát člověk, který se dříve sám trápil. Nebo jestli psycholog při své práci používá emoce. 

Jako součást programu si pro nás pan Ulman připravil i různé aktivity. Vyzkoušeli jsme si komunikaci mezi terapeutem a pacientem, díky čemuž jsme se mohli lépe vcítit do této role a pochopit, jak důležitá je důvěra a správná komunikace. Dále tři z nás dostali za úkol si sednout do kroužku a povídat si o plastové láhvi s vodou. Nejdřív v roli chemiků, potom jako obchodníci a na závěr jako tři lidé, kteří našli tuto láhev na poušti. To nám pomohlo lépe pochopit, že věci mohou mít pokaždé jiný význam podle toho, jak o nich mluvíme a jak je vnímáme. 

Celé setkání pro nás bylo velmi přínosné a zajímavé, protože jsme získali nové informace, nahlédli, jaké to je být psychologem a vyslechli jsme si zkušenosti ze života. Z besedy vyplynulo, že k jakékoliv profesi se můžeme dostat náhodou nebo oklikou a příběh našeho hosta nám to potvrdil.