Ano, hrálo se na betonu, mezi čárami pro auta a za zvuku tramvají. 

Formát turnaje byl 3+1 – tedy tři hráči v poli a jeden brankář, přičemž pravidlo znělo jasně: na hřišti musí být vždy minimálně jedna dívka. A naše holky? Ty rozhodně nebyly jen "do počtu" – často to byly právě ony, kdo soupeřům opravdu zatápěl.

Začátek turnaje jsme zvládli skvěle – týmová chemie fungovala, kombinace klapaly, a dokonce i míč většinu času dělal to, co jsme chtěli. Postup ze skupiny jsme si vybojovali s přehledem. V šestnáctifinále jsme čelili nepříznivému skóre, ale náš tým předvedl famózní obrat, který by si zasloužil zfilmovat. Soupeře jsme zaskočili kombinací odhodlání a zdravé dávky fotbalové drzosti – a slavili postup!

Ve čtvrtfinále jsme nastoupili proti týmu, který obhajoval minulý ročník. Jenže my jsme se nezalekli a hned na začátku jsme udeřili a šli do vedení 1:0! Chvíli to vypadalo, že píšeme pohádku o hrdinech na parkovišti. Bohužel soupeř se oklepal, zabral a zápas otočil. I když to nakonec nevyšlo, nechali jsme na hřišti všechno – pot, nasazení a možná i pár vrstev kůže.

Turnaj pro nás skončil, ale nálada zůstává. Nešlo jen o výsledek – šlo o emoce, které lítaly ve vzduchu rychleji než míč po výkopu. Každý zápas byl jízda, někdy euforická, jindy infarktová. Hráli jsme naplno, smáli se, povzbuzovali, padali a hlavně jsme ukázali, že umíme táhnout za jeden „dres“.

Aktivní účastí na turnaji jsme pomohli charitativně podpořit asociaci „Speciální olympiáda“. Prostřednictvím projektu „Každý gól pomáhá“, která hledá způsob, jak zvýšit povědomí dětí a mládeže o vzájemnému respektu, toleranci i komunikaci. Odvíjelo se to od počtu gólů vstřelených během turnaje v jednotlivých městech. Za každý vstřelený gól v průběhu turnaje přispěla Veolia ČR částkou 100 Kč. Jelikož jsme už jenom v prvním zápase zvládli vsítit deset branek, můžeme mít radost, že jsme touto cestou pomohli dobré věci.

Díky všem hráčům a hráčkám za srdce na hřišti, fanouškům za hlasité povzbuzování a organizátorům za to, že z parkoviště udělali sportovní arénu. Díky patří i naší paní učitelce Stuchlíkové za doprovod a trenérské rady, někdy byla lepší než sám Mourinho. A i když jsme tentokrát skončili ve čtvrtfinále, je to teprve začátek. Příště tam jdeme znovu – hladovější, sehranější a připravení to dotáhnout až na vrchol!